Posted By: sauron (Brante letajici mysi!!) on 'CZhistory'
Title: Upadek Rise Rimske - Vojsko (nejen Demiurgovi)
Date: Thu Apr 2 13:14:49 1998
A ted neco o rimskem vojenstvi (adresovano apriori Demiurgovi):
> Jde zejmena o jizdni strelce Parthu a Hunu. Proti teto nove technice a
> taktice nemely legie, jejichz jadro tvorila stale tezka pechota, sanci.
> V oblasti stredomori nebyli kone nikdy prilis rozsireni a tak snaha mit v
> armade velke mnozstvi zkusenych jezdcu vedla k najimani barbaru. A kdyz
> pribuzni vasich vojaku jsou vasimi neprateli, neni vykonnost armady takova,
> jaka by mela byt.
Tak s timhle nemuzu souhlasit. Legie, tak ja byla redefinovana v 1.st. po Kr.
byl nesmirne dumylny vojensky organismus, ktery asi navzdy zustane v dejinach
zapsan jako jeden z nejgenialnejsich produktu lidskeho militantniho ducha.
Vubec si nemyslim, ze by v bojove formaci (klasicka sachovnice 3 manipuly x
10 kohort) nastoupena legie citajici 6.000 tezkoodencu nemela proti
najizdejici pathske jizde sanci. Myslim si presny opak. Navic mam za to, ze
si vychodni vojska velmi dlouho udrzovali dobrou kvalitu (myslim ted na
1.-4.st.; ve srovnani s legiemi napr. na dunajskem limitu) Ovsem skutecnosti
je, ze boje na vychode a jejich vysledky teto predstave opravdu vubec
neodpovidaji. To je ovsem dano povahou valek, nikoliv taktickou slabosti
legii vuci jizde. Nutno si uvedomit, ze vetsina boju se neodehravala v
intencich klasickeho bitevniho pole (vyjimky v podobe tazeni Traiana,
S.Severa ci Iuliana Apostaty pak ukazuji zdrcujici silu legie na bitevnim
poli), ale spis v podobe jakesi partyzanske valky. Rimske vojenske neuspechy
byly do znacne miry (v soucinnosti s nezridkymi 'vypadky' velitelskych kadru)
dany vnucenym zpusobem boje, ktery neumoznoval rozvinout silu legie v poli.
Vychodni akce se skladaly predevsim z velkych presunu (vyhledavani protivnika
resp. mest), behem kterych je pochopitelne kazdy druh vojska mnohem vice
zranitelnejsi nez kdyz je zformovan do bojove sestavy. Zde se skutecne jizda
projevovala velmi citelne, kdyz necekane napadla cast pochodujiciho vojska
roztazeneho do kilometru (postupujici legie sice obvykle provadela pruzkum
bezprostredniho okoli, ale ten nemohl prinest vcasne varovani o mnoho drive
nez se dostavili utocici jezdci) a pote se stejne rychle stahli. Takove
opakovane najezdy pak v souctu nutne narusili strukturu legie, a tak ji
oslaboval. K tomu nutno pripocitat dulezity vliv klimatu, ktere neobycejne
vojsko unavovalo. Vyprahla krajina lezici mezi vychodnim stredomorskym
pobrezim a Mezopotamii si zadala zasobovani potravinami i materialem narocne
co do objemu i vzdalenosti, a navic byla velmi snadno napadnutelna a nasledne
rozvratitelna (zatimco utocnik byl v pravde samozasobitel). Nepritel pak
opakovanymi najezdy prinutil Rimany revidovat sve takticke plany (zivotne
zavisle prave na zasobovani), menit nasledne smer pohybu v po vsech strankach
nepratelske, az desive krajine, a nezridka je nakonec dostal za prah
vycerpani, kdy se vojsko, zdecimovane, vyhladovele a ziznive (a nutne
reptajici) rozdelilo (rozpadlo) a v lepsim pripade ustupovalo, v horsim
prchalo za vychodni limit. Rimu nezbyvalo, nez tento styl valky akceptovat,
'zakopat' se na vychodnim limitu a vest tento zaskodnicky styl boje obcas
prokladany vetsimi ('multilegiovymi') vypady. Neni nahodou, ze prave na
vychode staly v rimskem svete nejvetsi pevnosti. A neni nahodou, ze se
Hadrian vsech nove Traianem dobytych vychodnich uzemi (s vyjimkou geograficky
prijatelne Arabie; a sporne Armenie, ktera je ovsem trochu o necem jinem)
vzdal. Udrzet je totiz znamenalo nutnost velkeho, namahaveho usili
vykoupeneho jen sporadickym ziskem.
Jako klasickou ukazku podoby boju na vychode odkazuji na tazeni Iuliana
Apostaty do Mezopotamie 363.
Pokud jde o valku na zapade (ci presneji na severu rise), jeji kolaps nebyl
zpusoben lepsi taktikou nepratel (uvadis Goty, Huny), nybrz rozkladem
obranneho systemu jako celku i legie v jednotlivosti. Proc k nemu doslo je
znamo (uvadis). Sila legie byla pak v 5.st. mnohonasobne mensi nez ve st.2.
Potize, ktere mel v tomto stoleti Marcus Aurelius v Markomanskych valkach tak
nejsou nepodobny tem, ktere trvale provazely boje na vychode. V pozdejsich
dobach nedobre vycvicene vojsko pak ani nemohlo poradne praktikovat puvodni,
organizacne a po vsech strankach narocnou taktiku. Zde jen pripomenu, ze
prestoze od roku 211 prestal fungovat dulezity motivator brancu vstupujicich
do armady (Caracalla udelil obcanstvi vsem svobodnym obcanum), Rim jeste
dlouho disponoval byt stale omezenejsim poctem relativne kvalitnich legii,
stale si drzicich slusny standart. Ty ovsem prisly vnivec behem mnohoslibnych
(a jako do takovych do nich byla investovana maximalni zustavsi sila), lec
katastrofalne nakonec dopadlych tazeni (2.p.3.st., 2.p.4.st. - 363, 378).
5.st. uz tak vlastne neni o legii versus germanske horde, ale o vzajemnych
germanskych potyckach germanskych (hunskych) vojsk. V teto dobe zapad (sever)
vrel, zatimco vychod relativne stagnoval. Nastesti pro vychod (?)
To snad zatim staci. Zdravim (primerene sve temne dustojnosti) a tesim se na
dalsi nazory.
sauron the lord of the darkness