Posted By: pajotyy (pajotyy) on 'CZphilosophy' Title: Jeste zelva s Achilem Date: Fri Feb 14 11:56:45 1997 Ahoj Pisu jeste jednou k problemu Achileus a zelva. To o scitani nekonecne rady je jiste pravda, souhlasim s tim ,co napsal Lumo, ale neuspokojuje me to. Predstavte si, ze jsem naprosty matematicky diletant a chtel bych aby nekdo chytil, Zenona "za slovo". Co se tedy stane ve skutecnosti? Strucne to tady popisu: Achiles zavodi se zelvou, dal ji naskok napr.100 metru, protoze si veri, ze ji snadno predbehne. Aby ji mohl predbehnout, musi nejprve ubehnout tech sto metru. Mezi tim uplyne nenulovy cas (nezli tam A. dobehne) a za tento nenulovy cas zelva ubehne taky nejakou vzdalenost (mensi nezli tech sto metru, ale nenulovou). A vse se opakuje, A. musi zase nejprve dobehnout, tam , kde je ted zelva, zase mu to zabere nenulovy cas a zelva zase popobehne. Nedokazu si predstavit, jak se situace kvalitativne zmeni. Vzdalenosti se porad zmensuji (mezi zelvou a A.) ale Achiles ma porad stejny problem. Jedine vysvetleni, ktere me napadlo je zalozene na nespojitosti prostoru/casu. Ale ja nejsem matematik. Tyhle hricky skvele ukazuji, kam nas zavede "selsky rozum", kdy pracujeme s prilis malym nebo prilis velkym. U nas na skole visi takovy chytak. Jaka je pravdepodobnost, ze pri nasem jednom vdechu vdechneme alespon jednu molekulu z Cesarova vydechu. Za predpokladu , ze od doby jeho vydechu se molekuly rovnomerne rozprostrely po cele planete a ze zadna neubyla (prirozeny rozpad ap.) Ja osobne bych rekl, ze hrozne mala. Vysledek vypoctu rika, ze v kazdem nasem vdechu je 9 molekul z Cesarova posledniho vydechu. Tak ahoj a odpovezte. pajotyy