Posted By: Danny (Danny) on 'CZphilosophy' Title: JAK HLUBOKA JE JESKYNE? Date: Fri Apr 18 11:22:48 1997 Jeskyne - chceme opravdu ven ? --------------------------------------------------- 17.dubna 1997 Resil jsem takovy problem, ktery se shodou okolnosti naskytl u Marxe. Ale je to problem tykajici se vsech filozofickych systemu a nabozenstvi (a bytostne evangelizace). Jako prvni ho konstituoval Platon ve sve Jeskyni. Abych to objasnil blize pro neznalce Jeskyne: Karel Marx popsal nasi spolecnost, popsal problemy nasi spolecnosti (a bohuzel musim priznat, ze mel v podstate pravdu co do socialnich mechanismu) a predevsim navrhl jejich reseni. Resenim podle Marxe melo byt odstraneni soukromeho vlastnictvi jakozto cinitele, zpusobujiciho odcizeni cloveka - jeho zpredmetneni. No ale zde jsem si musel priznat, ze mel Karel Marx mnoho pravdivych postrehu pri zkoumani nasi spolecnosti, nikoli vsak pri navrhu reseni odhalenych problemu (to mohu posoudit- konstatovat z pohledu naseho desetileti, proste reseni Marxe melo chybu). Ale pryc od Marxe podrobneho. Ted hruby Marx bajkovy. Zilo bylo spolecenstvi, vice mene stabilne. Bylo to spolecenstvi zalozene na vyrobe/vlastnictvi. Byli lide, kteri pracovali, a byli lide, pro ktere bylo pracovano, ovsem i ti pracovali, aby pro ne mohlo byt pracovano jeste vice. Vetsina byla spokojena se svym udelem. A jeden vyuzival druheho, aby mel vice nez jiny. A jednoho dne prisel muz, ktery si toto nesmyslne pachteni, bidu a z toho plynouci nestesti uvedomil. Nazval veci pravym jmenem a ukazal cestu jak z toho. Mnoho lidi na nej plivalo. Byli to ti, kterym se pomerne daril mit vice nez ten druhy. A mnoho lidi mu uverilo. To byli ti, kteri stali v hodnotovem zebricku tohoto spolecenstvi nejnize, protoze se postaveni nemerilo podle kvality lidi, nybrz podle toho, kdo mel vice nez ten druhy. I rekl ten muz. 'Znam zemi, kde muzeme odejit. Tam vybudujeme nase spolecenstvi, kde nebude majetku jako urcujiciho cinitele pro cloveka, nebot vsechno bude vsech.' Prestoze byli mnozi, kteri byli proti a tvrdili ze to je utopie, spolecnost je odsoudila, zavrhla, a dal tu svoji utopii budovala. Ubehlo par generaci. Vetsina lidi byla spokojena se svym udelem. Tu se mezi lidmi objevil muz, ktery si uvedomil, ze vse neni tak jak se zda, nebo by se melo zdat. Ve skutocnosti se nic nezmenilo. Lide pracuji stale tezce, akorat, ze nepracuji pro sveho zamestnavatele, pana velkovlastnika, nybrz pro sveho zamestnavatele - stat, ovsem stat, ktery nebyl jejich, ktery nikdy nebyl jejich. Stat byl, aniz si to kdy uvedomili, co stvorili, absolutne nezavisly na jejich vuli, naopak oni byli zavisli na statu. Stat byl ten velkovlastnik, pro ktereho ted pracovali. A stat diky jejich pilne praci se snazil zpusobit, aby pro nej pracovalo jeste vice lidi. I lidi mezi sebou se predhaneli, vyuzivali jeden druheho, aby byli blize statu, aby vzapeti, kdyz budou dostatecne blizko statu, vyuzili i stat a dostali se jeste vyse. Ten clovek, ktery to odhalil si zjiskal vetsinu lidi, protoze ti lide byli vetsinou chudi pracanti, oklamavani statem. I vsichni uverivsi stat svrhli, a odsoudili vse co delali oni, jejich rodice a prarodice pro budovani lepsiho sveta, ktery se nevydaril. I ozvaly se hlasy, zda nebylo nasim predkum lepe tam kde byli? Ze vseho nejvice se ozyvali lide, kterym se nedarilo po cely zivot se dostat nahoru - byli vzdy pracanti, a ted se jim otevrela moznost svuj udel zmenit, vysplhat se pres hlavy druhych vyse. Ti si mysleli, ze rad stareho sveta je nejzdravejsi, protoze to umoznuje nejlepe. I zacala strastiplna cesta zpet, plna vzajemneho ustrkovani, niceni druhych, kteri meli stejne ambice nebo nechteli uvolnit cestu. Az spolecnost dorazila do stareho sveta, uspesne a pruzne navazala na starou tradici, a vytvorila novou spolecnost, s prevazne hodnotami stareho sveta, ovsem propasovala tam i hodnoty zniceneho noveho sveta. Ovsem v zaklade se ta spolecnost nelisila od prvotni. Az do te doby, nez se objevil muz... Prvni postreh: nejsou spatne staty, nejsou spatne ekonomiky, nejsou spatne systemy. Vsechno je to jen takove, jaci jsou lide, kteri to stvorili. A pokud tedy mluvime o spatnosti systemu, meli bychom si uvedomit, ze budou tak dlouho, dokud budou takovi lide. Druhy postreh: neni konec vsem revolucim. Zcela jiste prijde krize. Ne zitra, ne pozitri... Treti postreh: nejsem ani marxista, ani komunista, ani jina odruda ze stejne celedi. Ted podstata podstaty: Otazka pana A: Ma clovek pravo, zvestovat jinym zpravu o tom, ze je nekde neco "lepsiho", kdyz vi ze cesta muze stat mnoho obeti, a vysledek neni zaruceny ? Odpoved pana B: Ma, pokud si je jisty, ze je cil spravny a ze odmena prevysi vsechny obeti. Konstatovani pana A: Byli lide, kteri si byli jisti, ze jim nalezi svet. A byli si take jisti, ze jedinou zarukou pro jejich dalsi stastnou existenci, je vytvoreni podminek, coz zahrnovalo postupnou likvidaci podradnejsich ras, aby tyto neznehodnotili nebo neznicili tu jedinou pravou. Stalo jim to za to. Jsou tim ospravedlneni pred ostatnimi lidmi? Odpoved pana B: Pred ostatnimi lidmi nejsou ospravedlneni. Nesmi byt ovsem ostatnimi lidmi ani odsouzeni. Nebot lide, kteri by je odsoudili by se mohli dostat do zcela stejne pozice, v jake byli odsouzeni, do pozice lidi, odsuzujicich pro budouci blaho sveho rodu, aby se toto neopakovalo. Bohuzel tito cinice ve sve malosti si nejsou vedomi, ze jsou si mozna mylne jisti, ze ucinene obeti ospravedlni budouci odmenu. Cini tak z presvedceni a sveho nejlepsiho svedomi, stejne jak lide, kteri jsou souzeni za to, ze chteli to nejlepsi pro sve, stejne tak jako budouci lide, kteri jednou odsoudi tyto soudce. Otazka pana A: Takze provinili lide nemaji byt odsouzeni, ani podle nejlepsiho svedomi soudcu? Odpoved pana B: Ne. Otazka pana A: Takze vyrok 'Ma, pokud si je jisty, ze je cil spravny a ze odmena prevysi vsechny obeti.' nepati ? Ted je chvile, kdy nevim co pan B ma odpovedet. A to je vlastne dilema me Platonovy Jeskyne. Dilema lidi zvestujicich neco lepsiho. Dilema vsech lidi, protoze kazdy ma co rici. cau,cau Danny -----------------------xsevcik@algernon.osu.cz------------------------- Existuje jedina cesta ... ... ta, na kterou se nikdy nedostaneme ...