Posted By: Disciple (Sri Chinmoy Marathon Team) on 'CZreligion'
Title: Re: Hra (demon)
Date: Thu May 29 18:28:43 1997
> ...ja vim, napsal sem to tak proto, ze posledni dobou tady lidi blbnou
> jaksi jen po Vychodu...
Je to pochopitelny. Pokud nekdo hleda smysl zivota, vetsinou se obrati jako
prvni prave na Vychod. Proc ne na Zapad? Je to jasny: kdyby se nekdo chtel
obracet pro duchovnost na Zapad, je to stejne, jako kdyby se chtel obracet k
Vycodu proto, aby se stal treba dobrym programatorem.
Vychod dava vetsi duraz na vnitrni realitu, avsak jak vypada jeho
vnejsi zivot, to vsichni vime. Naproti tomu zapad dava vetsi duraz na vnejsi
realitu a zanedbava vnitrni skutecnost. Vychod ma vnitrni moudrost, ale
nedba o jeji vnejsi projevovani, protoze mu na vnejsim zivote tolik nezalezi.
Zapad ma ohromnou dynamickou silu, velkou schopnost projevit - manifestovat
se, avsak tuto silu vyuziva slepe. Zene se za necim, ani nevi za cim.
Ani jedno, ani druhe neni tou nejlepsi cestou.
Avsak je jasne, ze kdyz zapadni clovek bude hledat svou vnitrni realitu,
obrati se na Vychod.
> No nadseni jaksi neni pritomno... Asi na me bude muset zase poslat neco
> nehezkyho, abych se k nemu zase rozebehl... uz se nemuzu dockat 8(
Jestli neni nadseni, asi nevis, co vlastne hledas...
Pokud chci bezet Maraton, musim mit nadseni pro behani, prestoze behani
neni tou nejprijemnejsi cinnosti. Bez nadseni bych Marathon nikdy neubehl.
Kdyz jsem chodil na stredni skolu, bylo pro mne behani neco hroznyho. Byl
jsem jenim z nejpomalejsich. Hrozny byl den, kdy jsme meli behat 1 km. A ty
nohy jak dalsi dny bolely.
Jakmile jsem vsak zacal meditovat, zajimat se o duchovni zivot a vytvoril
jsem si vlastni duchovni disciplinu, nebyl pro mne problem premluvit sam svou
mysl, ktera neustale vymyslela vselijake vymluvy a telo, ktere bylo priliz
pohodlne, aby jsem sel behat. Tak jsem zacal behat kazdy den. Spocatku to slo
tezko a byla to drina. Pozdeji uz pro mne nebyl problem behat tri kilometry
kazdy den a nasel jsem v behani radost. A prisel jsem na to, ze behani pusobi
na cloveka jako dynamicka meditace.
Pri Maratonu si toto clovek nejvice uvedomi. Obvzlaste na tricatem
kilometru. Mysl je naprosto prazdna a pritom koncentrovana. A pritom, kdyz ji
dovolis, aby si vzpomela na jakykoliv problem, co se tobe zdalo, ze je tim
nejvetsim problemem, jen se tomu zasmejes a hned to vidis jako tu nejvetsi
prkotinu...
> jakou cestu volis ty ?
Medituji...
> ...a proc nas rovnou nestvoril dokonalejsimi ?
To by nebyla hra. Byla by to nuda jak pro tebe, tak pro Boha...
> Ma na to, ne ? Me je ho uprimne lito, ze se ve sve vecne Bozske existenci
> tak zoufale nudi, ale PROC TO MAM ODNASET JA?
Ty to odnasis? Tak to je mi te lito...
> No pokud vim tak zrovna Bhagavad-gita nejni o nicem jinym...
Nemas pravdu. Bhagavadgita je taky o necem jinym. Ne kazdy jsme stejne
povahy. Nekdo nechce dojit k Bohu skrze lasku. Nekdo nechce byt "snilkem".
Nekdo chce treba zkoumat a zkoumat a Pravdu obevovat cas po casti a byt treba
"zrecem". A nekdo nechce ani jedno, ani druhe. Nekoho nezajima nejaka Bozska
laska ani nejake filosofovani ci zkoumani. Nekdo chce proste pracovat pro
svet - chce byt "tanecnikem".
Bhagavadgita pise o vsech techto cestach a jejich uskalich. O ceste zrece -
dznana jogina, o ceste snilka - bhakti jogina i o ceste tanecnika - karma
jogina...
Uz musim koncit...
|/ ____ ____ ____ ___ ____ ____ _ ___
--O-- / / / /___ / / /___/ / /_
/ /| /___/ __/_ ___ / /__ __/_ / /__ /__
/ /
/ /_ e-mail: skvrnem@feld.cvut.cz
/ /