Posted By: sinuhet (I kdyz ...) on 'CZreligion'
Title:     Re: Prirozene touhy ][
Date:      Thu Nov  6 15:50:33 1997


Ahoj,

tak jeste jednou :)

> > Znamena to snad, ze je tu neco, ceho (jeste) nebylo dosazeno a ja
> > jsem ten, kdo ocekavava naplneni ? Ne, takhle ja citim zadost a slovo
> > zadost je pro mne (nevim proc) spojena s lpenim.

>  Mozna mame jiny terminy pro stejny veci a stejny slova pro ruzny veci; ale
> mozna jde nas rozdilny pohled jeste hloubeji.
> Touha muze byt to, ze neco neni naplneno a ocekavam naplneni. To bych brala.
> Ale ted nasleduje otazka, co je to naplneni. Ja myslim, ze v otazce
> prirozeny touhy, v tom kontextu, jak jsem to psala, existuje permanentni
> touha a
> permanentni naplnovani zaroven. Takovej stav stesti. To uz neni zadost.
> To je proste spis stav stesti.

Tak tohle mi pomohlo pochopit jednu vec.
Je vcelku jedno, jake pouzivame terminy. Souhlasim, ze prirozena touha je
neco nenaplneneho. Ale druhou vetu bych pozmenil. Nejsem to ja, kdo ocekava
naplneni. Touha a jeji naplneni prece nejsou oddelene. Ja neocekavam
ani touhu ani naplneni.

 Pouziju zjednoduseny priklad. Bylo zmineno brahma. Tak to je ted pro
me magnet. A atman je ted treba spendlik, ktery se pohybuje nekde opodal.
Touha je sila, kterou magnet pritahuje kov. Naplneni znamena, ze spendlik
se priblizi magnetu. Reknu: Projevem touhy je jeji naplneni.

 A tahle sila je proste stale pritomna, jsou-li magnet a spendlik
oddeleny. Pusobi v kazdem okamziku. Kazda chvile prinasi naplneni.
Z tohoto pohledu moje naplneni prichazi ted. Ted me pritahuje magneticka
sila. Neni to az nekdy za chvili. A ten, kdo je pritahovan, prece
neocekava konecne splynuti, Jednotu. Nemuze ji ocekavat proste proto,
ze ji nezna. Ale muze citit, ze je pritahovan, muze se radovat, muze
souhlasit, muze zpivat, tancit. To je pro me Om.

>   Co je to zadost? Musim rict, ze tady uz proste navazuju na posledni
> prikazani, a na upanisady; Myslim, ze je to jasny. Zadost souvisi s tim, ze
> neco vyzaduju, ze si na neco cinim narok. Vyzaduju jidlo, protoze 'mam
> prece pravo se najist'. Vyzaduju dum, protoze 'mam prece pravo, slusne 
> bydlet'.
>  Zadost je podle me _cineni si naroku_ na naplneni prirozeny touhy.
> V posledku cineni si naroku na svy ja.

  Vyuziju jeste predchozi priklad. V tomto pripade je zadost tim, ze
se spendlik snazi brzdit pohyb smerem k magnetu, tim ze vyviji velke
usili. Zadost je lpeni na minulosti. Drzim se za kazdou cenu.
Tezko muzes zadat, co jeste vubec neznas. Lide pred x lety nezadali
auto, protoze o nem vubec nevedeli. Batole nezada vilu, protoze o
tom, co je vila, nema tuseni. Nase zadosti nejsou smerovany k centru,
smerem k magnetu, ale opacnym smerem. Zadost odhaluje nas strach,
bojime se, ze bychom mohli neco ztratit. Ve skutecnosti tim sami branime
tomu, aby nam bylo pridano. Cim jsi blize, tim vetsi silou magnet pusobi.
Ale drzet se nekde uprostred cesty ? K cemu ?

>  Zadost je uplne o necem jinem. Je to narok a je to nenasytnost.
>  A tak muze byt na svete 1000 tuzeb, prirozenych tuzeb, ktery jsou Om,
>  a nejsou zadosti. Ale jsou odrazem Om ve hmote, ve svete.

Kdeze. Ten, ktery je v souladu se svou touhou a je bez zadosti je daleko
nenasytnejsi :-). Vyuziva Lasky daleko vice nez ten, ktery ma mnoho zadosti.
 Jenze ten, kdo se drzi svych zadosti by mozna taky chtel pridat, ale
vzhledem k tomu, ze tomu sam brani - lpenim, tak se divi, ze na nej jakoby
nezbylo :)

> Neni snad rozdil mezi zadosti a touhou v podstate veci pristupu, nezli
> objektivnim rozdelenim podle cilu touhy??

Nase zadosti vytvarime preci my sami. Zdanlive maji nejaky cil. Ale muzes
je tvorit donekonecna. Prirozene touhy tvorit nemuzes.

>     Kiwi.
>

Honza