Posted By: sinuhet (I kdyz ...) on 'CZreligion'
Title:     Prirozene touhy III.
Date:      Fri Nov  7 15:48:00 1997

Ahoj Kiwi,

> > Je vcelku jedno, jake pouzivame terminy. Souhlasim, ze prirozena touha je
> > neco nenaplneneho. Ale druhou vetu bych pozmenil. Nejsem to ja, kdo
> > ocekava naplneni. Touha a jeji naplneni prece nejsou oddelene.
> > Ja neocekavam ani touhu ani naplneni.

>  Vubec jsem nerekla, ze prirozena touha je neco nenaplneneho. To zalezi na
> tom, kdo kdy, a vubec. Jinak touhu neocekavam, protoze touha jsem ja. Sebe
> neocekavam, proste jsem, ani sem to nemohla chtit nebo nechtit. Naplneni
> ocekavam, i kdyz na ne nemam pravo, doufam. Nemam pravo zit, presto touzim
> zit a je moji povinnosti touzit zit; presto nemam pravo, aby moje touha zit
> byla naplnena, ale mam povinnost se o to snazit, snazit se chtit zit.

Kouknul jsem do predchoziho postu. Mas pravdu. Bylo tam, ze touha znamena,
ze neco neni naplneno. Tim, jak jsem to podal, jsem poprel to, co jsem
napsal dale :).
 Ja taky touzim zit. Nikdo tu snad neodsoudil touhu po zivote :). Co
jsem napsal je, ze vidim dve nejsilnejsi touhy, touha po lasce a svobode.
A ostatni jsou podmnozinou. Touha po lasce je nad touhou po zivote.
Touha po zivote zase obsahuje touhu prijimat potravu. Mozna, ze v tom
je nejaka hierarchie.

  Ale nevim jestli zit znamena i povinnost touzit zit. Kdyz jsem
v souladu se svoji prirozenou touhou, tak to necitim jako povinnost.
Je to chvalozpev. A snad ani nemam povinnost se o to snazit. Jses-li
v souladu, pak to neni snaha, ale deje se to prirozene.
Ale: co kdyz k tomu chci dospet vuli ? Vule je tu proto, ze je neco
treba prekonavat. Prekonavam odpor. Ale jakto, kdyz brany jsou
otevrene ? Ten odpor musim tvorit taky ja. Na jedne strane moje vule.
Na druhe strane muj odpor. Pejsek se honi za svym ocasem.

> Stejne tak mam touhu po tom, byt prijata, jsem sama touto touhou
> (tvori zaklad my bytosti), byla mi dana, s tim, jak mi bylo dano moje
> ja; mam si ji zachovat, a presto nemam pravo, abych v ni nestradala.
> Jsem to ja, kdo touzi a ocekava naplneni, a jsem to ja, komu se nedostava;
> presto jsem si jista, ze je moji povinnosti ocekavat, doufat, je totiz
> i moji povinnosti sestupovat do nenaplneni. Bylo by moje selhani, kdybych
> si chtela usetrit cestu do hadu.

 To, co mi prislo divne je, ze mohu ocekavat naplneni. Mozna, kdybys
naznacila, co je tim mineno, tak by situace byla jasnejsi.
 Konstatoval jsem: pohybuju se v bode, kdy existuje touha a naplneni
zaroven. Pritazliva sila pusobi. Co znamena 'ocekavam naplneni' ?

>  Vy nekteri oddelujete ja a telo. Reknete, "ano", "touha po zivote ano",
> ale ne po zivote tela, ale po zivote duse. Reknete, "ano", "touha po prijeti
> ano", ale ne po prijeti clovekem, ale po prijeti bohem.

Jestli to delam ja, tak potom se chovam hloupe. Uz se mi to povedlo
nescetnekrat, to je zpusobene moji nevedomosti. Kdyz trosku procitnu,
tak se muzu jenom smat, co jsem to vyvadel :).

>    Ja ne tak. Nesouhlasim s onim vznasenim se ve vysinach; vsechno
> duchovni se odrazi ve hmotnym. Hmotny neni samo o sobe neduchovni,
> ale neduchovni jsou lide, kteri nevidi to duchovni stojici za tim hmotnym.
> Tady se odviji markantni rozdil mezi nekterymi novodobymi uciteli a starym
> odkazem vychodu. Ja s temi nekterymi novodobymi uciteli proste nesouhlasim,
> tecka. Je to vyrok proti vyroku. Jestli s tim jde na CZReligion neco delat,
> pak jedine sledovat, kde se v historii ten posun udal a proc, co znamena.
> Pripadne se dohadovat, jestli se nahodou s tim starym odkazem nemylim.
> Ja vas muzu za sebe odkazat zejmena na preklad upanisad na moji homepagi.

Ja doufam, ze o tom tu nikdo (zatim) nediskutuje. Svoje telo muzeme
tezko odmitnout, kdyz uz ho mame :). A zavrhovat hmotne - to je zavrhovat
zivot samotny. Jako reka vyuziva obou brehu, tak zivot je slozeny
z duchovni i hmotne stranky. Oba brehy jsou prece spojene tou rekou,
jak by vypadala takova reka bez jednoho brehu je nad moje predstavy.
Jestli mas na mysli neco konkretniho s cim nesouhlasis, tak ja ted
nevim, co to je.

>   Jo, skoro. Spis je to ale jako milenci pred svatbou: jsou naplneni, a
> prece touzi jeden po druhem; az se dohodnou, ze se vezmou: a prece ani
> potom, co se vezmou, nepomiji touha, ani pote, co jsou jedno. Hra touhy
> a naplneni zustava a sili.
> Kdezto u magnetu je to dead end. Konec pohybu. Jednota ale neni konec,
> ale zacatek.

Kdyz jsem pouzil magnetu jako prikladu, tak to bylo k ucelu demonstrace
touhy a naplneni. Konecnou fazi jsem vynechal.
 Nevim, jestli jsem vybral spravny priklad. Ale da se to pouzit i ted.
Konec pohybu to je. Konec pohybu smerem k magnetu. Ted se budou
pohybovat spolecne, v souladu. Ta sila samozrejme pusobi dal. Predtim je
priblizovala, ted je drzi pri sobe.

>  Prirozene touhy tvorit nemuzu. Zadosti jo. A prece se mi zda, jakoby zadost
> vznikala tim, ze nejak spatne pristupuju k prirozenym touham. Snad tak, ze si
> na sebe delam narok, i na ty touhy a jejich naplneni. Zacina hrat roli vlastn
> sila, bez kontextu darce. Strach o naplneni proti duvere (coz opet souvisi s
> tim, ze si delam vlastnicky narok na sebe a na svy touhy). Lpeni a postrani
> cesty proti sestoupeni do nenaplneni.

Mozna, ze takhle na to koukam ze spatnyho pohledu. Touha v sobe nese
i svoje naplneni. Ve chvili, kdy svoji prirozenou touhu zakryju strachem
o jeji naplneni, se chovam nesmyslne. Presvedcuju tim sam sebe, ze naplneni
neni mozne. Je to laska proti strachu a duvera proti zbabelosti.
Jakobych chtel sam sebe zahubit.

Honza